Slunce dnes ozářilo davy koupěchtivých mas, směřujících do nákupních chrámů ve Varech a svým jasem také září i na pěší členy Krušnokolců. Skalní členové týmu se sjíždí u Lidlu s cílem dosáhnout osvěžovny na Rýžovně, kde je plánován společný oběd s pěšáky. Poklička inverze  drží chlad a mlhu ve Varech a vyrážíme. Náhoda nás přivádí k týmu Tukanů, kteří mají sraz na lávce přes Rolavu. Tukani vedou, je jich deset a nás je jen osm, ale máme ssebou i něžné pohlaví, což vyvažuje tyto počty. Tukani míří vypotit svá těla ke kraslickému Špičáku a naše kola nás, pomocí krouživého pohybu chodidel, vezou směrem do hor a k Rýžovně. Zkřehlé tělesné schránky se brzy zahřívají na provozní teplotu a jsme nad Perninkem. Sjezdovka je zatím beze sněhu a sjezd po trávě je hračkou. Bohužel vleky nejezdí abychom si to pro velký úspěch mohli zopakovat. Míříme tedy ke hřbitovu a jedeme dál loukami. Slunce nám prohřívá záda a otvírají se ostré a pěkné pohledy na Klínovec, Plešivec a skoro až za roh. Pěkně po kořenech a v bahýnku míříme kolem vrchu Lesík k Červené jámě a také technické stoupání a kořeny na zkratce k Maringotce jsou zvládnuty. Původní sedimenty kambricko-ordovického moře, které byly přeměněny při horotvorných procesech a zality následně čedičem v hřeben mezi Hřebečnou a Rýžovnou překonáváme po asfaltu. Pěšáci ještě nedorazili a očekávaná teplá náruč osvěžovny se tentokrát nekoná. Nerudný, zde zaměstnaný občan ČR s knírem pod nosem, převlečený do číšnické masky, věší oznámení o uzavřené společnosti a dveře nám před nosem úlisně zamyká. Neochutnáme tedy krajové speciality z mléka ovcí a krav, které se zde pasou na okolních bylinných loukách neporušeného přírodního prostředí. Slunce svítí a chladný vítr silně věje a s radostí odnáší naše tělesné teplo ... číst dále [...]

Barevné listí klesá k zemi, klesá ranní mlha, klesá teplota a slunce se schovává za mraky. Tým Krušnokolců se dnes rozdělil na pěší, kteří šli prozkoumat terén kolem Oldříše, na běhny a běžce, kteří poměřují svou fyzičku na tratích v okolí  Svatého Linharta, na ty kteří pracují nebo se válí na gauči a ti skalní drásali dnes gumy v terénu kolem Dlouhé Lomnice, Bochova a Rybničné. Podzimní chlad je vyvážen teplou barevností a klidem přírody, cesty v terénu jsou mlaskavé, bahýnko nevadí a louže nejsou velké ani hluboké. Klouzavé bahno ve výjezdu a pobořené hradby hradu Hartenštejna zdolány v sedle našich bajků, brána věže otevřena, pár schodů místní neubránili a máme možnost pokochat se pohledem do zamlžené krajiny v okolí Bochova. Opouštíme tato místa, kde není co vyplenit či znásilnit a jedeme na západ do Rybničné. Krajina pustá nikde žádní domorodci i auta se dnes asi bojí chladu. Červený kříž je na svém místě, dokonce i Pila a Kolová. Od Kolováku míříme ke Kome a sjíždíme pěknou kořenovou zkratkou pod Waltrovku. V Kome nám těsně před nosem ujíždí autobus městské dopravy, to však nevadí a naše výkonost a síly nám dovolují dostat se na domácí půdu po 65 kilometrech v dobré náladě … Petr

Pohled na kraj pod Krušnými horami z Pajndlu je vždy zážitkem a návštěva restaurace "Zum Frosch" je bonusem pro každého návštěvníka tohoto koutu Nejdecka. Vyjíždíme v mlhavém počasí po cyklostezce do Nové Role. Stezka kolem trati do Nejdku snadno překonána a jsme u paty Křížového vrchu a v nadmořské výšce 552 metrů. Náš cíl je dosáhnout vrcholu Tisovského vrchu/Pajndlu na bajku a zbylých 24 metrů do výšky 997 metrů zdolat pěšky a po schodech. Stoupáme od Swisformu po křížové cestě a ve spadaném listí měděné barvy točíme klikami kolem 14 zastavení ke kříži, hrdě míjíme restaurace Na vyhlídce a Kuck Kuck a je tu konečně odpočinek na okružní cestě pod Pajndlem. Závěrené stoupání od rozcesí nad Sejfy zpestřené vodou, bahýnkem a mlhou jak z filmu Král Šumavy překonáno. Pajndl nás vítá chladem a mlhou, stojíme na ochozu a Ivan k nárazům větru trefně poznamenává "jak bouřlivé větry kamarádů". Tentokrát se slunce nekoná, mraky se drží těsně nad lesy, viditelnost tak na špičku nosu. Pár momentek a padáme z vrcholu přes Sejfy a pak po zelené značce do Tisové. Pěkný kamenitý sjezd si Monika zpestřuje objímáním stromu (cituji komentář oblíbeného hlasatele "přestože má prsa indiánky, tak je dostala kolem stromu na záda"). Opět víříme a zvedáme spadané listí na křížové cestě ve sjezdu do Nejdku. Brzdy skřípou a sedíme za stolem U Žáby. Nabrané kalorie spalujeme na cestě kolem Michalu, Šibeničního vrchu a ve stoupání k Černavě. Slunce svítí a vidíme konečně i Pajndl. Rádio a kamarádi v chatě u Kobelce nehrají a tak se lesem prodíráme až na Bouchalku v Nové Roli. Pak klasicky asfaltový koberec na cyklostezce a jsme opět na domácí půdě... Petr ... číst dále [...]

Karel M. dnes maluje byt a my se jedeme na barvy podívat do přírody. Vyjíždím z domova, slunce svítí, na východě duha, na západě černý mrak slibující déšť. U kostela se sjíždí tým a tentokráte i s Pavlem a Zuzkou. Míla také přijíždí na svém starém stroji s blatníky, pěkný, lehký nový bike pověsil asi v ložnici nad manželské lože místo svatebního fota. Vyjíždíme směr Doubí  s cílem prodírat se podzimní barevnou přírodou loketských lesů a jako bonus zdolat výjezd od Pionýrského na Kouli. V Doubí nabíráme Žíru a mažeme pěkně v tempu do kopce, bahnem a v barevném listí. Dnes nám dává na frak Ivan, který stále někam spěchá, asi zpět domů (vysávat, mýt nádobí a zdolat jiné resty ?…) a zdolává stoupání jako první. Přijíždí ostatní, slunce pomalu zapadá a září na vrcholy kolem Ohře. Já věřím, že všichni koukají na tu krásu jako já. Sjezd do Lokte od hájovny na Zdemyšlu, zdravíme se s Koudym, chvilku sedíme u 12° a Gardnera. Začíná být chladno, pivo nestačilo ani zteplat a mažeme domů. Ohře se prodírá barvami podzimu a mě se klepou ruce s foťákem nad tou paletou barev. Rtuť teploměru stále padá k zemi, začíná být pěkná zima. Doma zalézám do sprchy a rozmrazený zaznamenávám dnešní postřehy a výkony nejenom moje ale i Krušnokolců. Pěkný den a švih… Petr

Karel Poláček spočítal své hrdiny a bylo jich pět, zkouším také spočítat dnešní účast a skončil jsem na třech, ale aktivity Krušnokoců jsou nadále smělé, je tu podzim a barevné listí padá na stopy ojetých plášťů vytlačených v prašných i blátivých cestách, na stopy otištěné na kamenech a kořenech v celém karlovarském kraji jeho okolí ale i za  hranicemi vlasti. Směle se tedy vydáváme i v nepříznivé podzimní předpovědi počasí do hor a jedeme pokořit vrchol Blatenského vrchu k jehož vrcholu vedou různé cesty a my si vybrali klikaté a pěkně stoupavé. Jindy krásné a kouzelné výhledy do říše či kraje mléka a strdí se tentokrát nekonají, je chladno a mlhavo. Opouštíme tyto výšky přímým sjezdem k Blatenskému příkopu. Cesta po kořenech a kolem příkopu zvládnuta bez pádu. Jindrova cesta jak vymetená, míjíme hrdě občerstvení U Červené lišky a doufáme, že se mraky konečně protrhnou. Mrtvý rybník je náhle ozářen paprsky a hladina vody je klidná jak hlediště v hale Energie při hokeji. Slunce se snaží a my se také snažíme na slunci vychutnat polední menu "za lidovku" ve světoznámém horském středisku. Už, už jen malý kousek stoupání k Jahodové louce, pak sjezd vodou, bahnem, kamením skrz snahy o stavební úpravy a změny tvaru údolí v okolí Jáchymova. No revma ještě neléčíme, ale víme že kolem LÚ ak. Běhounka a nad Radiumpalácem jsou kvalitní bikové cesty určené hlavně pro pohyb oberlených nemocných návštěvníků lázní. Orientace v terénu na jedničku, stoupání zvládnuto a vyjíždíme v Popově. Obdivujeme horní pětisetletou lípu, začíná padat voda a v Oldříši již prší. Rychlý úprk přes Odeř, Ruprehtov, Nivy. ještě v Čankově překonáváme louky a jsme ve Varech a na domácí půdě... Petr   ... číst dále [...]

Jezdit na kole a zvláště na horském je vždy zážitek provázený uspokojením ducha, zážitek spojený s pobytem v přírodě a dnešní akce tedy plánovaně nařízena do loketských městských lesů. Počasí je v tomto ročním období sice nejisté, ale důležité je vyjet a v týmové spolupráci potrápit tělesné schránky Krušnokolců unavené sezením na židli v práci či kavárně, v sedle motorových strojů nebo na gauči a vyvětrat mozkové závity po práci ve skleníku, na zahradě a u PC.  Dnešní švih je zaměřen na vyšťavení těla, získání síly a odvahy a také nácviku rovnováhy ve stoupáních, v technických průjezdech bahnem a ve sjezdech složitých terénů v okolí vrcholu Koule. Nájezd do terénu proveden od vesniky SOS a rovnou vzhůru do nebes a pak už jen terén, stoupání, sjezdy a opět strmá stoupání. Čas však letí, rychle se stmívá a příjemné požitky náhle kazí voda, které neustále přibývá a hlavně neubývá. Pomočen andělským chórem zapínám světlo, rychle ztrácíme výšku do Svatošek a tentokrát vynecháváme závěrečnou a všichni mizíme rychle domů. Kdo dnes nebyl, může jen litovat. Tak příště…    Petr

Chlum Sv. Maří jsme již dlouho nenavštívili a zkontrolovat výšku hladiny nového jezera Medard jsme přidali jako bonus k dnešnímu výletu. Teploměr ukazuje 11°C ale předpověď je slibná. Tým je stále oslaben, vyjíždíme směr Nové Sedlo, tempo je rozumné a po chvíli sjíždíme do Královského Poříčí. Za Sokolovem odbočujeme k Medardu. Vítr tak akorát pro jachtaře, šedivá hladina se viditelně, od poslední návštěvy, zvedla. Objíždíme jezero a po osmi kilometrech jízdy po budoucích plážích opouštíme vodní svět a vyjíždíme do kopce k Bukovanům. Kousek asfaltu a čeká nás jízda pěknou alejí a po trávě k cíli výletu. Monika nás informuje, že nás čeká hnusný a šeredný výjezd. No výjezd hravě překonán a jsme před fortnou poutního kostela Sv. Maří. Chvilka rozjímání, než Karel I. dožvýkal svačinu a již to mydlíme v pěkném, kamenitém a kořenovém sjezdu do Kynšperka, kde nás čeká přijímání …tentokráte podobojí. Napěnění „Zajíci“ a meníčka posilují ochablé svaly. V Krušnokolcích asi bouchly saze, tempo a rychlost jízdy k domovu i proti silnému větru dobré. Dasnice, Hlavno, Citice, Sokolov, Loket, Svatošky a jsme opět ve Varech a doma… Petr

cesta tam:

cesta nazpátek: